Reflexe sovětských represí ve střední Evropě

Důvod i kontext jednotlivých projevů sovětských represí byl však pokaždé jiný a pro národy střední Evropy neměly příliš velký jednotící charakter z pohledu politických cílů Sovětského svazu. Šlo o různě motivované vlny represí, které dnes v kolektivní paměti našich národů hrají zcela odlišné role. Co však všechny tyto osudy jednoznačně spojuje a co by mohly jednotlivé národy a státy našeho regionu více sdílet, je prožitek naprosté bezohlednosti sovětského režimu a jeho neúcty k lidským životům a osudům.

Polsko

Proti Polákům bylo v SSSR zaměřeno několik cílených operací, z nichž ta největší v letech 1937–1938 byla dokonce nazvaná přímo Polskou operací. Stála život více než sto tisíc popravených. Bezpochyby se jednalo o důsledek dlouhodobých napjatých vztahů mezi Rusy a Poláky, kteří obývali teritorium, o něž Polsko a Rusko po staletí soupeřily. Důvod obřích represí proti Polákům byl tedy možná spíše imperiální, ve snaze zlikvidovat jakýkoli případný odpor proti rozšiřování sovětského (ruského) vlivu na úkor polského. V této tradici pokračovaly i represe proti Polákům v dalších letech, jejichž cynickým vyvrcholením byl tzv. Katyňský masakr. Je zajímavé, že právě Katyňský masakr se v Polsku stal jakýmsi symbolem krutosti sovětských represí proti Polákům, ač v jeho důsledku nezemřelo tolik lidí jako při Polské operaci. Jedním z důvodů je fakt, že v samotném Polsku žije mnohem více příbuzných obětí Katyňského masakru než Polské operace (ta se týkala především Poláků se sovětským občanstvím, kteří neměli již takový vliv na formování polské kolektivní paměti). V každém případě sovětské represe mají jasné místo v polské kolektivní paměti a formují vztah Poláků ke své historii i velmi ostražité a napjaté vztahy Polska s Ruskem.

Jak zmiňuje analýza polských učebnic v rámci vzdělávacího projektu Gulag XR, v polském kulturním a společenském prostředí jsou sovětské represe tématem, které dobře zapadá do širšího vyprávění o „polské martyrologii“ – polský stát a národ jsou obětí svých mocnějších sousedů, a tak vzpomínky na komunistické zločiny přispívají k tomuto obecnému pohledu na Polsko jako oběť.¹ Polská suverenita byla obzvláště silně ovlivněna sovětskou politikou, protože v důsledku druhé světové války ztratila země polovinu svého území ve prospěch Sovětského svazu a stala se jeho vazalským státem. To je důvod, proč jsou stalinismus a nacistický režim v Polsku často vnímány na stejné úrovni. V polském historickém narativu a historické paměti jsou sovětské represe často zasazeny do širšího kontextu složitých vztahů Polska s Ruskem v minulosti i dnes. V současné době je polské vnímání Sovětského svazu ovlivněno ruskou neoimperiální zahraniční politikou a její „revizionistickou“ a „popírající“ tendencí týkající se sovětského dědictví a stalinismu.²

Německo

Přestože represe proti Němcům v Sovětském svazu byly svými rozměry srovnatelné s represemi proti Polákům (deportovaných Němců bylo ještě o 300 tisíc více než Poláků), v celoněmeckém historickém i soudobém narativu zřejmě nehrají zdaleka tak podstatnou roli a pozornost je k nim upřena jen velmi okrajově. Jak ukazuje analýza vzdělávacích systémů k projektu Gulag XR, němečtí učitelé mají jen velmi málo možností, jak v případě výuky o sovětských represích probrat téma hlouběji. Kvůli nedostatku času a prostoru mohou poskytnout často jen základní a povrchní pohled na zločiny sovětského režimu. Není již prostor na důkladnou analýzu táborů nucených prací, jejich původu, ekonomiky a osudů obětí. O Němcích jako o jedné z největších sociálních skupin, které se staly obětí represí, se německé učebnice takto vůbec nezmiňují.³ V tomto se Německo diametrálně liší od Polska.

Analýza dále ukazuje, že tzv. „staré“ spolkové země Německa zmiňují v učebních osnovách stalinismus v Sovětském svazu ještě méně než spolkové země na území bývalé Německé demokratické republiky.

Pohled na sovětské represe v Německu je evidentně zatížen vlastní nacistickou minulostí a potřebou se s ní neustále vypořádávat. Německo, narozdíl od Polska, není zvyklé se stavět do role oběti a naopak stále připomíná důležitost a význam zločinů holocaustu a jeho obětí. A možná i právě proto není téma Němců perzekvovaných v Sovětském svazu dostatečně zdůrazňováno. Naopak se v učebnicích často připomíná, že mezi oběťmi nacistických perzekucí byli komunisté, případně je v některých středoškolských učebnicích stále vyzdvihován boj za ženská práva v Sovětském svazu ve 20. letech.⁴

Česko a Slovensko

Represe proti Čechům, Slovákům a dalším československým občanům nikdy ve svých jednotlivých formách nedosáhly takových rozměrů jako proti Polákům a Němcům. Zato měly možná ve srovnání s Polskem a Německem „nejširší“ záběr. Část Čechů byla rozkulačena, část popravena za Velkého teroru kvůli svému národnostnímu původu (i když samostatná Česká operace nikdy vyhlášena nebyla). Někteří byli posláni jako uprchlíci do Gulagu nebo do vyhnanství, část byla oběťmi Katyňského masakru, další byli odvlečeni v rámci poválečných deportací na nucené práce, část také po válce do Gulagu. Svým způsobem tato roztříštěnost ukazuje nesourodost československého obyvatelstva před druhou světovou válkou. V každém případě ani jedna z těchto represí nebyla natolik mohutná či politicky pro další generace důležitá, aby se stala součástí české či slovenské kolektivní paměti. Ve srovnání s událostmi roku 1968 tato historická zkušenost ani příliš neformuje vztah české a slovenské veřejnosti k Rusku. Narozdíl od desítek polských památníků rozesetých na místech bývalých táborů po celém SSSR dnes existují snad jen dva české pomníky – jeden v Žitomíru (iniciovala jej místní česká komunita) a jeden v kazašském Spassku (instalovaný českou ambasádou v roce 2018).

Nedostatečnou pozornost věnovanou tématu potvrzuje mimo jiné analýza českých a slovenských učebnic z projektu Gulag XR. Přestože se obecně téma sovětských represí v analyzovaných českých učebnicích objevuje, větší pozornost je věnována souvisejícím událostem, které se odehrály v samotném Československu. Souvislost represí v Sovětském svazu s historií Československa je velmi nedostatečně pojata, nebo dokonce zcela chybí.⁵

Na Slovensku jsou Gulag a sovětské represe několikrát zmíněny v učebních osnovách a v učebnicích od 9. ročníku. Učebnice představují Sovětský svaz jako příklad totalitního režimu a diktatury. Na základě rozboru nejpoužívanějších učebnic na základních a středních školách však můžeme říci, že samotné problematice sovětských represí je věnováno jen pár stránek a jejich slovenský rozměr prakticky chybí.⁶

Zajímavé je, že téma represí proti Čechům se objevilo již v předválečném Československu. Tehdejší tisk například informoval o situaci českých komun Reflektor a Interhelpo⁷ a vyšlo i několik knih popisujících represe proti Čechům v SSSR, například Jiří Weil a jeho román Moskva – hranice. Také během nacistické okupace vycházely knihy a vzpomínky popisující sovětský teror namířený proti konkrétním Čechům. Jednalo se například o publikace Josefa Kličky Neznámé sověty či Žil jsem v SSSR. Ten ale kvůli svému angažovanému psaní pro protektorátní tisk nebyl přijat jako relevantní autor a po válce za něj byl trestně stíhán. Po válce a komunistickém převratu v roce 1948 téma v podstatě zmizelo jak z novin a knižních obchodů, tak i z kolektivní české a slovenské paměti.

Do této paměti se téma začalo vracet velice pozvolna a opatrně. Již od 90. let 20. století začaly vycházet autobiografické knihy bývalých příslušníků tzv. Svobodovy armády, kteří před zapojením do čs. jednotky v SSSR prošly tábory Gulagu za údajně nelegální překročení hranic se Sovětským svazem. Aktivní byl také Vladimir Bystrov, který neúnavně připomínal osudy čs. občanů ruského, ukrajinského a běloruského původu odvlečených po válce z Československa.

Po roce 2000 téma represí proti Čechům a Slovákům začali také pomalu objevovat a popisovat historici. V českém prostředí se jednalo především o profesora Mečislava Boráka a jeho zásadní práce České stopy v Gulagu. Z výzkumu perzekuce Čechů a občanů ČSR v Sovětském svazu (2003), Moskevská pohřebiště. Češi a českoslovenští občané popravení v Moskvě v letech 1922–1953 (2013) či Zatajené popravy. Češi a českoslovenští občané popravení na sovětské Ukrajině: z historie Velkého teroru na Volyni a v Podolí (2014). Tématu se nyní věnuje také naše sdružení Gulag.cz či projekt Čechoslováci v Gulagu v Ústavu pro studium totalitních režimů.

Obdobná situace je i na Slovensku. I tam se tématu po roce 2000 začali věnovat tamní historici. Slovenský Ústav pamati národa začal shromažďovat databázi odvlečených slovenských občanů do SSSR a téma velmi dobře popsal novinář a spisovatel Peter Juščák v knize Odvlečení.

Zdá se, že tato problematika v českém a slovenském kulturním prostředí začíná pomalu rezonovat a je jen otázkou času, kdy se dočkáme dalších počinů zpracovávajících toto nelehké téma.

Autor: Štěpán Černoušek, 10. 10. 2023

Text navazuje na článek Gulag a sovětské represe – počty obětí z řad Čechů, Slováků, Poláků a Němců a vznikl jako doprovodný materiál ke vzdělávacímu programu Gulag XR

Poznámky

(1) Analýza učebnic: European Memory of the Gulag – Extended Reality as an Educational Tool. Analysis on the teaching of Soviet repression and the use of new technologies in schools in the Czech Republic, Poland, Germany and Slovakia. (https://gulagxr.eu/media/W1siZiIsIjIwMjIvMDUvMTEvMDUvMDMvMzAvN2I4YjM1N2EtZTJkYi00NzRkLTlmNWUtZGIwOWQ3ZGY1NzAyL0FuYWx5c2lzIC0gRXVyb3BlYW4gTWVtb3J5IG9mIGh0ZSBHdWxhZy5wZGYiXV0/8703946ba61c4510/Analysis%20-%20European%20Memory%20of%20hte%20Gulag.pdf) str. 11↩︎

2) tamtéž↩︎

(3) tamtéž, str. 8↩︎

(4) tamtéž↩︎

(5) tamtéž, str. 4↩︎

(6) tamtéž, str. 13↩︎

(7) See e.g.: Janák, Dušan, Jirásek, Zdeněk: Z historie vystěhovaleckých družstev v Sovětském svazu (1923–1939), Opava: 2013↩︎