Jan Hoppe se narodil 27. prosince 1902 ve městě Skierniewice. Od dětství byl aktivní ve skautském hnutí. Po střední škole nastoupil na univerzitu ve Varšavě, kde vystudoval politické vědy. Během polsko-sovětské války v roce 1920 se přihlásil jako dobrovolník do Polské armády. V meziválečném období žil a pracoval ve Varšavě. Připojil se k politickému hnutí Josefa Piłsudského a úzce spolupracoval s premiérem Walery Sławek. V letech 1935 až 1938 sloužil jako člen Sejmu. Koncem třicátých let byl kritický k politice prezidenta Ignacy Mościcki a vrchního velitele polské armády Edwarda Śmigły-Rydz.

Po pádu Polska v důsledku nacistické a sovětské invaze založil v říjnu 1939 odbojovou organizaci „Warszawianka”. Po několika měsících se spojil s dalšími dvěma organizacemi - „Grunwald” a „Nowa Polska”, což vedlo k vzniku nové podzemní organizace „Union”. Hoppe se stal jejím viceprezidentem. Ve stejné funkci působil i ve Straně práce, po jejím spojení s odbojovou skupinou „Union” v roce 1943.

Během varšavského povstání působil jako editor novin „Kurier Stołeczny”. Po potlačení povstání pokračoval v odbojovém hnutí na předměstí Varšavy. V březnu 1945 byl zatčen NKVD a uvězněn v Rembertówě. Krátce na to byl transportován do Sverdlovské oblasti v SSSR a uvězněn v táboře č. 231 Ivděl. V září 1946 byl přesunut do tábora č. 523.

Jeho spolupracovníci v Polsku se snažili vypátrat kde je a pomoci mu, ale řadu měsíců nemohli zjistit žádné informace. Později se dozvěděli, že byl zatčen a uvězněn pod krycím jménem z doby nacistické okupace Jan Chmielewski. Hoppe se dočkal propuštění v roce 1947 a na počátku listopadu téhož roku se vrátil do Varšavy.

Dva roky v sovětském lágru způsobily Hoppemu zdravotní problémy, které mu znemožnily další politickou kariéru. Uplatnil se však jako novinář. Přestože již nespolupracoval s kolegy z odbojových organizací či Strany práce, byl v únoru 1949 zatčen polskou komunistickou tajnou policií. Během zinscenovaného procesu byl obviněn ze spolupráce s Gestapem a v březnu 1951 byl odsouzen na doživotí. Dva roky strávil ve věznici v městě Wronki odkud byl následně převeden do mokotovské věznice ve Varšavě.

Ve věznici strávil pět let, než byl během politického uvolnění v roce 1956 propuštěn na svobodu. O dva roky později byl rehabilitován. Jako kompenzaci obdržel malý byt ve Varšavě a kvůli poškozenému zdraví mu byl přiznán důchod. Sice po propuštění obnovil vztahy s kolegy z politických kruhů, ale již se aktivně na veřejných věcech nepodílel. V posledních letech života napsal několik textů, mimo jiné i autobiografii. Popis osobní zkušenosti ze sovětských věznic a táborů v nich však chybí. Jan Hoppe zemřel v roce 1969.