Ve většině táborů, které jsme dokumentovali, se nacházejí obdobné latríny jako je tato. Vězni je používali v běžném táborovém režimu. Pouze když si odbývali trest na samotce, museli k vyměšování používat speciální vědra, neboli paraši. Zajímavostí na této latríně je drátěný obal na žárovku umístěný na jednom stropním prkně – dokazuje elektrické osvětlení tohoto objektu.

Podívejte se na celý příběh Imricha Gablecha

Táborová toaleta se objevuje například ve vzpomínkách československého vězně Gulagu Jana Bačkovského, který si odbýval trest v 40. letech na Pečoře společně s brigádou polských vězňů: „Běželi jsme oba s Czerwiňským k latríně. Profesor ležel ve výkalech na levém boku a ani se nesnažil zvednout. Vytáhli jsme ho, jeho 40 kilo nám nedělalo žádné potíže. Czerwiński profesora drží, já jej vysvlékám a myji. Kostlivci s kosou, jak je zobrazovala naše svatá církev, byli proti profesorovi siláci. (...) Profesor se chvíli díval na Czerwińského a řekl: ‚Proč jste mě nenechali zemřít v těch hovnech? Měli byste po starosti vy i já'...

Elektrické osvětlení baráků včetně latrín bylo napájeno z vlastních elektráren, které vězni pro účely budované železnice sami postavili. Jednu takovou elektrárnu u tábora Barabanicha jsme zdokumentovali v roce 2009.