Narodila se v roce 1925 ve Veľkom Blhu do chudé dělnické rodiny. Také její rodná obec se v listopadu 1938 stala součástí maďarského záboru jižního Slovenska. Když se na přelomu roku 1944/1945 k Veľkému Blhu přiblížila fronta, obsadily obec jednotky německé armády. Nakonec ale byla od větších válečných útrap ušetřena a 17. ledna ji bez boje obsadily jednotky Rudé armády.

Již druhý den vydala sovětská vojenská správa příkaz o pracovním nasazení všech práceschopných obyvatel od 16 do 45 let. Původně se mělo jednat o pouhé tři dny. Na 130 obyvatel obce bylo internováno a posléze donuceno odejít pěšky přes Bátku, Putnok až do Miskolcu (Miškovec), kde strávili necelý týden na místní policejní stanici. Koncem ledna roku 1945 byli vesničané naloženi do dobytčích vagónů a vypraveni na téměř měsíční cestu do SSSR, konkrétně do Doněcké uhelné pánve (Donbasu).

Až koncem února 1945 dorazil vlak do vesnice Buchajovka, kde se nacházel zajatecký a pracovní tábor. Celé tři roky měla Ilona Gesko na starosti manipulaci a obsluhu vozíků s vytěženým uhlím. Čas od času se přihlásila i na práci v kolchoze, kde si vězni mohli nakrást nějaké potraviny, jichž se jim v táboře věčně nedostávalo. Protože se množství a kvalita stravy ani později nezlepšila, šířily se táborem infekční choroby – zejména úplavice si vyžádala mnoho obětí na životech.

Až po třech letech věznění, v roce 1948, oznámilo táborové vedení vězňům, že jsou propuštěni. Vlakem se dostali do tranzitního tábora v Sighetu Marmației (dn. Rumunsko; Máramarossziget, česky Marmarošská Sihoť), kde je čekala lékařská prohlídka a prověrka jejich původu. Přes Debrecín se propuštění vězni dostali do Budapešti, kde se přihlásili na československý konzulát. Ilona Gesko se nakonec dostala přes Rimavskú Sobotu a Jesenské do Vel´kého Blhu. O týden později se sem vrátil i její otec. Ze 130 odvlečených Veľkoblhčanov zemřelo v SSSR 19 osob. Ilona Gesko žije dodnes ve Veľkém Blhu.