Stanisław Akucewicz se narodil 12. ledna 1923 ve vsi Ostasza v augustovském okrese (dnes Bělorusko). Jeho otec byl rolník. Stanisław byl nejmladší z trojice dětí. Po sovětské invazi do Polska přišli uprostřed noci 10. ledna 1940 do jejich domu ruští vojáci. Rodina dostala hodinu na zabalení svých věcí a posléze byli na saních převezeni do nejbližší železniční stanice, kde započala jejich dlouhá 2–3 týdenní cesta na východ. Na někdejší polsko-sovětské hranici je přemístili do ruských vagónů, které je měly zavést do tábora v Kvitoku na Sibiři.

Stanisław, jeho rodiče a dvě sestry byli umístěni do baráků s několika jinými rodinami. Chlapec pracoval za velmi těžkých podmínek v tajze při těžbě dřeva, dostával jen malé příděly jídla. Zásada, která vládla v táboře, byla: „ně rabotaješ - ně kušaješ“ [nepracuješ, nejíš]. Po podepsání dohody Sikorski-Majski (v rámci níž byly znovu navázány diplomatické styky mezi SSSR a Polskem) byla pro polské vězně vyhlášena amnestie. Pro rodinu Akucewiczových to znamenalo, že byli propuštěni z tábora a mohli se samostatně rozhodnout, kam dál půjdou. Návrat zpět do Polska byl ale stále nemožný.

Po nějakém čase se otec Stanisława rozhodl přemístit do sovchozu Ovcevod v Pricholmje (minusinský rajón). Stanisław nějaký čas pracoval v sovchozu, poté se rozhodl vstoupit do 1. varšavské pěší divize Tadeusze Kościuszka, která byla první pod sovětským dohledem formovanou divizí Armády Berlinga. V Selcích u řeky Ob dokončil několikatýdenní výcvik a byl vyslán na frontu. Bojoval v bitvě u Lenina, v níž se dostal do německého zajetí. V prosinci 1943 byl převezen do pracovního tábora, který se nacházel jižně od Berlína (pravděpodobně nedaleko Torgau).

Na jaře 1945 byl jeho tábor osvobozen spojenci. Stanisław Akucewicz byl umístěn do tranzitního tábora, kde se stal členem strážního oddílu. Následně je přemístili do civilního tábora a bylo mu umožněno si vybrat, kde by chtěl zůstat. Díky tomu, že měl rodinu v Austrálii, rozhodl se, že by chtěl jet zrovna tam. Společně s dalšími uprchlíky vyplul lodí do Newcastlu. První dva roky jeho pobytu v Austrálii pracoval jako vládní pracovník. Po splacení své cesty lodí z Evropy se přestěhoval do Sydney, kde pracoval v hliníkárně. Později, až do svého odchodu do důchodu, pracoval v továrně na barvy.