Narodil se 10. září 1920 v Rachově jako Vasil Djačuk. Otec se živil jako vorař a společně s manželkou obhospodařovali i menší hospodářství. Po ukončení základní školní docházky studoval ještě rok na zemědělské škole, poté odešel pracovat jako dělník do lesů v okolí Rachova.

V březnu 1939 obsadili zbytek Podkarpatské Rusi Maďaři. Aby se vyhnul službě v maďarské armádě, přešel Václav Djačuk společně s přítelem v červenci 1940 na bývalé polské území okupované od září 1939 Sovětským svazem. Nedaleko od hranice však byli zatčeni sovětskou pohraniční stráží a několik dalších měsíců strávili ve věznicích v Nadvirné, Stanislavově (dnes Ivano-Frankivsk) a Starobělsku. Podobně jako u většiny dalších uprchlíků z Podkarpatské Rusi, padly v případě Djačuka a jeho přítele za ilegální přechod hranic rozsudky tří let nucených prací v sovětských pracovních táborech.

V červnu 1941 je oba ze Starobělsku deportovali v dobytčácích přes celý Sovětský svaz až do Vladivostoku, odkud pokračovali parníkem až na nechvalně proslulou Kolymu v severovýchodní Sibiři. Ve zdejších rozlehlých lágrových komplexech pracovali vězni ve velmi těžkých životních podmínkách především ve zlatých a uhelných dolech. Václav Djačuk nejdříve pracoval nedaleko velkého tranzitního tábora v Magadanu na stavbě letiště.

Související prohlídka: táborová nemocnice

Odtud jej po čase odvezli přímo na zlatá naleziště v údolí řeky Kolymy – konkrétně do tábora pojmenovaného jako Udarnik. Jednoho dne už ale byl z namáhavé práce natolik vyčerpán, že se pokusil o sebezmrzačení. Díky úrazu ruky si tak mohl na měsíc odpočinout od nejtěžší práce. Poté ale znovu musel plnit stanovené normy, což se mu s chromou rukou samozřejmě nedařilo. Nakonec měl ale štěstí - jeden z pracovníků místního kolchozu totiž dostal povolení vybrat z nemocných několik vězňů na výpomoc a mezi padesáti šťastlivci, které v kolchozu čekala lehčí práce, se ocitl i Václav Djačuk.

V zimě roku 1942 pak bylo vězňům pracujícím v kolchozu oznámeno, že z lágrů budou propuštěni českoslovenští občané, pokud se přihlásí do československé vojenské jednotky formující se v Buzuluku. Václav Djačuk se dostal na svobodu definitivně 27. března 1943, do Buzuluku dorazil po strastiplné cestě až začátkem srpna 1943.

Po úspěšném absolvování výcviku na leteckém učilišti ve Vjaznikách byl přidělen k 1. československému stíhacímu leteckému pluku a jako jeho příslušník se v rámci ostravské operace podílel na osvobozování Československa.

Související prohlídka: vězeňský barák

Po válce se stal zkušebním pilotem ve Vojenském leteckém a zkušebním ústavu v Praze-Letňanech. V roce 1949 byl však bez udání důvodu z armády propuštěn, nadále mohl pracovat pouze v dělnických profesích. Po roce 1989 byl rehabilitován a byly mu vráceny vojenské hodnosti. V říjnu 2011 mu udělil prezident Václav Klaus Řád Bílého lva.

Další videa

Související prohlídka: Vrátnice a brána