Parní lokomotivy, které při opouštění železnice na rozdíl od jiného vybavení nebylo možné vyvézt, byly v několika případech znehodnoceny –přeříznuty autogenem. Stejně tak byly na několika úsecích postupně vyvezeny kolejnice, takže železnice prakticky od počátku nebyla dále použitelná. Kolejnice, z nichž se celá trať stavěla, pocházely často z původně vyřazených a rozebraných starších tratí po celém Rusku. Můžeme se zde setkat s kolejnicemi vyrobenými ještě v 19. století v carských železárnách...

Železnice se stavěla jen za využití základní techniky, primitivních nástrojů a lidské síly. „Zkuste ručně ve dvou lidech přepilovat kolejnici. My jsme to tak dělali, strašná práce. Zkrácené kolejnice jsme pak provrtávali ručním vrtákem, aby se daly pospojovat," vzpomíná na stavbu železnice bývalý vězeň Alexandr Snovskij. „Abychom splnili normu při stavbě náspu, házeli jsme tam pro zvětšení objemu i rozvětvené stromky," popisuje stavbu Snovskij.

Když připočítáme vlivy tajícího permafrostu, není divu, že si železnice žádala nepřetržitou údržbu, opravu poškozených úseků a pracovní rychlost na zprovozněných částech byla maximálně 15 kilometrů v hodině.

Celkem jsme během našich expedic narazili na pět lokomotiv. Zde nabízíme prohlídku dalších z nich: