Expedice týmu Gulag.cz do Kyrgyzstánu se uskutečnila v prvních dvou týdnech září 2024, předcházela jí rok a půl dlouhá příprava. Expediční tým tvořili Štěpán Černoušek a Judith Krulišová spolu s filmaři Tomášem Polenským a Petrem Juračkou.

Na jaře 1925 se stovky Čechoslováků vydaly tisíce kilometrů do dalekých stepí v podhůří Ťan Šanu. V zaostalém koutě sovětské říše vybudovali prosperující komunitu. Jejich úspěch byl však krutě vykoupen nemocemi, úmrtími i sílícím stalinským terorem. Právě díky expedici se podařilo dohledat jména 52 Čechů a Slováků, kteří se stali obětmi sovětských represí. Nejméně 16 z nich byly za Stalina na místě popraveno, sedm jich zemřelo v táborech Gulagu či ve vězení, v 18 případech je osud zatčených ovšem neznámý (a pravděpodobně též v důsledku represí zemřeli) a jen u 11 osob máme prokazatelné informace o tom, že represe přežili.

Kde zemřeli naši krajané? Co skrývají kyrgyzské archivy a jaká je místní paměť na sovětský teror? V temné minulosti Sovětského svazu je stále mnoho otázek, na které je třeba hledat odpovědi, a spousta zmařených životů, na něž bychom neměli zapomínat.

Stručné shrnutí výsledků expedice:

• Hlavním výsledkem je dokumentární snímek s názvem „Pohřbené naděje“, mapující pátrání po stopách teroru, setkání a rozhovory s potomky Čechů, pamětníky i místními odborníky v kulisách kyrgyzských měst a exotické krajiny.

• Díky spolupráci s Bolotem Abdrachmanovem, bývalým kapitánem KGB a dnes ředitelem memoriálního komplexu Ata Bejit, jsme získali materiály z dosud utajovaných archivů NKVD-KGB, konkrétně podrobnosti o 26 perzekvovaných Češích na území sovětského Kyrgyzstánu včetně jejich fotografií z vyšetřovacích spisů. Příběh šesti Čechů z tohoto seznamu jsme podrobně zmapovali a doplnili o výpovědi žijících příbuzných. Výsledkem je samostatný článek a video “Hráli karty a kritizovali Stalina, domů už se nevrátili. Příběh šesti Čechů zatčených v červnu 1941 v sovětském Kyrgyzstánu”

• Na základě tohoto materiálu a studia mnoha dalších pramenů (archivy, články, rodinné vzpomínky) jsme upřesnili počet Čechů, Slováků a dalších čs. občanů, které na místě (především ve 30. a 40. letech) postihly sovětské represe. Dosud se uváděl počet cca 20 osob. My jsme spočítali 52 jmen. Nejméně 16 z nich byl za Stalina na místě popraveno, sedm jich zemřelo v táborech Gulagu či ve vězení, v 18 případech je osud zatčených ovšem neznámý (a pravděpodobně též v důsledku represí zemřeli) a jen u 11 osob máme prokazatelné informace o tom, že represe přežili. Portréty všech 52 perzekvovaných Čechoslováků v sovětském Kyrgyzstánu jsme shrnuli v samostatném materiálu.

• Vytvořili jsme dočasnou česko-ruskou pamětní desku se jmény těchto obětí, nainstalovali ji v memoriálním komplexu Ata-Beit a dohodli se s tamním ředitelem, že se pokusíme vytvořit stálou připomínku, která by se stala první ze série pamětních desek připomínajících oběti sovětských represí z řad nekyrgyzských národů. V komplexu Ata-Beit byl odhalen masový hrob 137 popravených osob (v cihelně postavené Čechy z Interhelpa), mezi nimiž jsou mimo jiné jeden Čech, jeden Slovák či otec spisovatele Čingize Ajtmatova (další pohřebiště jsou dosud neznámá, celkem bylo v Kyrgyzstánu popraveno cca 3500 osob). Více v prvním díle expedičního deníku "Naděje, zklamání i smrt. Sovětský teror v Kyrgyzstánu semlel i desítky Čechů."

• Objevili jsme pravděpodobné místo dalšího masového hrobu na břehu jezera Issyk-Kul, kam byli v roce 1938 naházeni popravení z města Karakol ve východním Kyrgyzstánu. Nevíme, kolik osob a kdo konkrétně je tam pohřbený, nemůžeme vyloučit, že tam jsou i Češi – minimálně František Brabec, popravený 12. srpna 1938 v Karakolu. O místo se 33 let nikdo nezajímal, rádi bychom iniciovali instalaci pamětní tabule na místo. Více v druhém díle expedičního deníku "Masový hrob v zapomnění, aneb paměť na sovětský teror pod vrcholky Ťan-šanu".

• Na jižním pobřeží jezera Issyk-kul jsem zmapovali a zdokumentovali (za použití dronu, panoramatických snímků, 3D modelů, filmu) pozůstatky opuštěných uranových dolů, které po roce 1947 budovali vězňové Gulagu. Dnes o místo jeví znovu zájem Rosatom a historické pozůstatky tak možná brzy zmizí. Více v třetím díle expedičního deníku "Uran u kyrgyzského moře. Těžili ho vězni Gulagu, pokračovat bude Rosatom".

• Identifikovali jsme místa, kde se nacházely další dva tábory Gulagu - Podgornyj a Džengidžirlag (ten byl čistě ženským táborem, je o něm ale jen naprosté minimum informací). Více v třetím díle expedičního deníku a v souhrnném textu o sovětských represích v Kyrgyzstánu.

• Pečlivě jsme dokumentovali stopy československé komuny Interhelpo, jejíž první transport na území dnešního Kyrgyzstánu přijel téměř před sto lety v dubnu 1925. Celkem sem z Československa přijelo cca 1300 osob, většina se ale časem vrátila. Zdokumentovali jsme stav budov a míst spojených s Interhelpem v dnešním Biškeku (klub, škola, park, bývalé ubytovny, rodinné domky, ministerstvo kultury, cihelna, Rabočij gorodok, dům, ve kterém strávil dětství Alexander Dubček). Více v textu "Po stopách družstva Interhelpo".

• Natočili jsme rozhovory a nafotili rodinné archivy potomků družstevníků Interhelpa, kteří zůstali žít na území Kyrgyzstánu (vnučka zakladatele Interhelpa Elvíra Marečková, rodiny Mádelových, Mercpvých, Caiselových, Golianových – celkem sedm lidí–pamětníků). Jejich pohled na historii, obzvlášť tu represivní, se v mnohém liší od našeho.

• Získali jsme unikátní archivní materiály týkající se Interhelpa – fotky z rodinných archivů potomků žijících v Biškeku, fotky ze státního archivu, dobové filmy z filmového archivu. Ty používáme v našich textových a filmových výstupech.

• Zmapovali jsme české stopy v rozvoji sovětského (kyrgyzského) alpinismu. Od 30. let se na mapování pohoří Ťan-šan aktivně podíleli Češi Rudolf Mareček, Bořivoj Mareček, Vladimír Racek. Nafotili jsme rodinný archiv dcery Bořivoje Marečka a natočili s ní obsáhlý rozhovor. Více v podrobném profilu Rudolfa Marečka a v textu "Stalinovi horolezci. U zrodu sovětského alpinismu v Kyrgyzstánu stáli Češi".

• Natočili jsme rozhovory s pamětníky a odborníky na historii 20. století a na otázky paměti (Žana Černova – bývalý klub Interhelpa, Bishkek walks, Elmíra Nogojbajeva z paměťové organizace Esimde, Bolot Abdrachmanov z památníku Ata Bejit, historici represí, historička architektury Natália Kondrianova, Ljubov Daničkina – autorka knihy o alpinismu v Kyrgyzstánu a jeho českých stopách, průvodce v uranovém dole, správce přírodní rezervace u jezera Issyk-Kul, obyvatelé původních ubytoven Interhelpa, autor knihy o Interhelpu Jaromír Marek, tři obyvatelé Biškeku a dva pamětníci Interhelpa žijící ve čtvrti Rabočij gorodok).

• Navnímali jsme atmosféru současného stavu paměti a vztahu s Ruskem v Kyrgyzstánu (v Den nezávislosti se podbízí Rusku, dochází ke konfliktu přístupu k sovětským represím – Kyrgyzové je spíše chtějí připomínat, Rusové včetně potomků Čechů spíše zamlčovat). Neochota a obavy státních institucí ze spolupráce s námi. Srovnání se situací v Kazachstánu či Uzebkistánu, které nejsou tak stiženy sovětskou nostalgií. Více o tomto fenoménu ve druhém díle expedičního deníku "Masový hrob v zapomnění, aneb paměť na sovětský teror pod vrcholky Ťan-šanu".

Tento text vznikl v rámci projektu realizovaného za finanční podpory Úřadu vlády České republiky. Výstupy projektu nereprezentují názor Úřadu vlády České republiky a Úřad vlády České republiky neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem těchto výstupů.